THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co na našich stránkách DEMIURG sklidili nepříliš lichotivý posudek na své první demo. Mladíci z Karviné však evidentně nezahořkli a v rekordně krátkém čase se jali atakovat naší redakci druhým, tentokráte již regulérním dlouhometrážním záznamem „Attack From The Other Side“. Nezbývá než přijmout jejich pozvání a na vlastní uši se dojít přesvědčit, zda jejich tvorba zůstává i nadále přinejmenším rozpačitá, nebo zda již doznala nějakých pozitivních změn.
Za změnu spadající do kategorie těch plusových můžeme dozajista považovat pohlídaný zvuk (aby také ne, když se nahrávalo poctivé tři týdny, což je na kapelku okresního formátu vskutku nevídaný luxus). V případech, kdy se ze změti vcelku triviálních riffů vynoří nějaká složitější pasáž si tolerantní přikývnutí hlavou vyslouží kytary, bez výraznějších připomínek se dá vnímat i rytmika, která sice sází na jistotu, avšak působí konzistentním dojmem. Co však nemůžeme s povděkem kvitovat ani tou největší náhodu je vokál. Skutečně nechápu proč DEMIURG vydržují v sestavě zpěváka, kterého by soudná kapela nepustila ani na první zkoušku, natožpak za bány studia přímo do procesu nahrávání něčeho tak důležitého, jako je debutové album. Oproti zmiňované demo nahrávce nevidím ve vokalistově projevu nejmenší náznak zlepšení, stále ze všeho nejvíce připomíná vzteklé sípění Kaie Hansena v časech, kdy se před dvaceti lety poprvé postavil za mikrofon. Na druhou stranu všichni dobře víme, že Kaiovo krákání na „Walls Of Jericho“ (1986) se stalo záležitostí se vším všudy kultovní (leč mám obavy, že na „Attack From The Other Side“ se s podobnou nostalgií bude vzpomínat jen velmi, velmi těžko). Nedá se nic dělat, extrémní produkce vyžaduje zcela jiné vokální propozice, než nám aktuální DEMIURG nabízejí, bohužel.
Celkově můžeme „Attack From The Other Side“ zhodnotit následovně: DEMIURG zkonsolidovali svůj projev, jejich osmdesátkami výrazně načichlý heavy/death metal nepůsobí již tak křečovitě jako na předchozím demu, ba co víc, zejména některé šestistrunné momenty mají potenciál aspirovat na postup do vyšší hmotnostní kategorie. Ovšem aby to bylo příště ještě o poznání lepší, bude nutné zavést jedno zásadní opatření, a sice přemluvit stávajícího vokalistu k frekvenčnímu tréninku (v případě, že diagnóza jeho hlasivek nedozná příznivější tváře, bezpodmínečně vyzkoušet jinou, pokud možno schopnější náhradu). Pro ostatní členy kapely pak platí ono okřídlené doporučení, tedy cvičit, cvičit a zase cvičit. Druhý kariérní krok DEMIURG nevyznívá úplně do ztracena, pakliže na sobě karvinští budou pracovat i nadále, máme reálnou šanci dočkat se od nich výraznějšího kvalitativního posunu.
Celkově můžeme „Attack From The Other Side“ zhodnotit následovně: DEMIURG zkonsolidovali svůj projev a nepůsobí již tak křečovitě jako na předchozím demu. Ovšem aby to bylo příště ještě o poznání lepší, bude nutné zavést jedno zásadní opatření, a sice přemluvit stávajícího vokalistu k frekvenčnímu tréninku (v případě, že diagnóza jeho hlasivek nedozná příznivější tváře, bezpodmínečně vyzkoušet jinou, pokud možno schopnější náhradu).
4 / 10
Lumír Krömer
- zpěv, kytara
Jiří Holásek
- kytara
Martin Vaněk
- baskytara
Dan Grzybek
- bicí
1. The Murderer
2. Death
3. Beast
4. Remorse
5. Pain
6. The Way
7. Psychological Labyrinth
8. Attck From The Other Side
Vydáno: 2005
Vydavatel: Metal Burning Music
Stopáž: 42:35
Kontakt: Lumír Krömer, Kosmonautů 487, Karviná 4, 734 01
...no neslyšel bych to ohledně zpěvu tak strašně, ikdyž svoje mouchy jistě má, ale ta jistá podobnost intonací hlasu s Chuckovým, je "vzrušující"...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.